Mgr. Lukáš Hálek

Čakry

V jemnohmotných tělech člověka se nácházejí energetická centra - čakry, neboli kola, či lotosy. Čakry nalezneme v astrálním těle člověka, ale jsou vyústěním vyšších duchovních světů. Jejich pohyby (otáčení) se přenáší do éterného těla až k fyzickým pocitům. V čakrách se soustřeďují obrovské síly. Tyto energie lze prožít jako samádhi, nebo v nižším projevu jako okultní či psychické síly – siddhi. Všechny zmíněné zkušenosti umožňují plnění individuálního úkolu, či vedou k poznání pravdy.

Čaker je velké množství, jsou např. na chodidlech, dlaních, bříšcích prstů, holení, zápěstí, kolenou, ramenou atd. Za hlavní se v józe považuje 7 čaker. Jsou to muladhara, svadhistana, manipura, anahata, višudha, adžna a sahasrara. Čakry se váží vzadu na páteř v bodech, kde se kříží dráhy idy, pingaly a šušumny, ale zpravidla se na ně koncentrujeme zepředu podle specifického umístění. Tyto čakry zcela určují celkový psychický a fyzický stav člověka a v neposlední řadě duchovní a okultní vyspělost jednotlivé bytosti. Čakry od pasu dolů se označují jako čakry nižší a souvisí s nerostným, rostlinným a zvířecím vývojem. Od pasu nahoru se nacházejí čakry lidské a na hlavě božské, spolu označované jako vyšší. Jak člověk během inkarnací duchovně vyspívá zlepšuje se i činnost čaker. Analogicky potom platí, vědomý rozvoj čaker urychluje duchovní pokrok. Záměrnou prací na čakrách se zabívá kundalini jóga. Otevření čaker se provádí pomocí cílených cvičení a koncentrací, manter a individuálních meditací, které žák zpravidla obdrží od Mistra zasvěcením. V případě správného praktikování kundalini člověk vědomě značně urychluje svůj duchovní pokrok a krystalizuje svou osobnost. V případě nesprávného praktikování se aspirant vystavuje značným nebezpečím nevhodně probuzených sil.

Těla člověka

1. Tělo fyzické – je složeno z chemických prvků a popisují ho obory jako anatomie a fyziologie, fyzika a chemie. Tělo fyzické je společné všem přírodním říším (nerosty, rostliny, živočichové, člověk). Rozhodující pro vývoj fyzického těla je věk přibližně do 7 let života člověka (předškolní věk).

2. Tělo éterické, neboli životní – bezprostředně obestupuje a vyplňuje tělo fyzické. Zajišťuje životnost fyzickým orgánům, oživuje tedy tělo fyzické. Je nositelem zvyků (a zlozvyků), temperamentů a dlouhodobé paměti (proto lze např. v hypnóze vyvolat vzpomínky na minulé životy, neboť v hypnóze se pracuje s éterickým tělem). Má úzký vztah k rytmice životních procesů. Tělo éterické nenajdeme u nerostů (absence životních projevů). Zásadní pro rozvoj éterického těla je věk od 7 do 14 let (věk základní školní docházky).

3. Tělo astrální, neboli cítivé – kromě toho, že člověka rovněž prostupuje, kolem postavy vytváří zpravidla mnohabarevný vajíčkovitý pohyblivý útvar - auru. Toto tělo je nositelem citů, emocí, imaginací (představ) a většiny snů. Tělo astrální je společné živočichům a člověku, tedy cítícím bytostem. Rozvoj astrálního těla probíhá v souladu s pohlavním dospíváním, zhruba ve věku 14 – 21 let.

4. Tělo mentální (duševní) - „Já“ – úzce souvisí s rozvojem myšlení a intelektu. Neboť abychom mohli na sebe ukázat a prohlásit „Já jsem“, musíme být znalí nějakého jazyka, v němž přemýšlíme. Rovněž potom dosáhnout takové rozumové úrovně, abychom byli schopni se ztotožnit sami se sebou. Úkolem mentálního těla je kontrola a vyhodnocování podnětů přicházejících do vědomí z ostatních těl a zprostředkování adekvátní reakce. Ztotožnění s „Já“ rozhodujícím způsobem nastupuje po 21. roce věku a je spjato s osamostatňováním lidského individua.

5. Tělo duchovní – čili duše je individuální duchovní princip. Díky němu si uvědomujeme svou individuální možnost a schopnost vývoje a vyzrávání osobnosti. S tímto principem se ztotožňujeme v meditaci a duchovní tělo je rovněž zdrojem prvních samádhi.

6. Tělo vesmírné – překonáním duchovního těla poznáváme, že nejsme oddělenou individualitou (pocit oddělení je mája-iluze), ale že jsme jedno s celým Vesmírem. Vesmírné tělo je zdrojem vysokých stavů vědomí – samádhi.

7. Tělo nirvánické, neboli božské – zde se odehrává nejvyšší stav vědomí, které se dle kulturních kořenů nazývá nirvánou, nebo osvícením, poznáním absolutní pravdy, realizací Boha apod.

Těla člověka jsou seřazena od nejjemnějšího (tělo nirvánické) po nejhustší (tělo fyzické). Což odpovídá evoluci stvoření. Smyslem je ezoterickými školeními a jógou pozornosti dosáhnout takové citlivosti, aby si byl člověk těchto těl vědom. Postupnými cvičeními se těla posilují, přepracovávají, pročišťují. Člověk tak přímým čerpáním kvalit z těchto těl dosahuje vyšších stupňů poznání reality a zažívá přesah prostého hmotného bytí.