Luknapi.jpg
www.luknapi.cz

Mgr. Lukáš Hálek


Duchovní praxe, celistvá osobnost, nauky růstu vědomí

„Není nic
přirozenějšího,
v životě člověka,
než meditace“
Luk_medituje.jpg
„Boha vzívající
Rebel – Had –
vyzívající
Bohém – Sebe
vyslyšící
Básník – Rýmy
vytvářící
Mudrc – Perly
dávající“
Kolaz.jpg

OSOBNOST

Člověk se skládá z více vrstev. Zde pracuji se sedmi oblastmi, které zobrazují člověka v celku. Jsou to fyzické tělo (nevědomí), city (podvědomí), mysl (ego), já (láska), inspirace (vyjádření), intuice (vedení) a inteligence (životní moudrost).


1. NEVĚDOMÍ (fyzické tělo)

Fyzické tělo má hmotnou podobu a je tvořeno chemickými prvky neživé přírody. To znamená, že tělo člověka nežije samo o sobě, jako sám o sobě nežije nerost, kámen, skála. Fyzické tělo člověka má poměrně složitou stavbu (popisuje jej anatomie) a zároveň v něm probíhají rozmanité fyziologické děje. Když dojde k chybě, vyskytne se nemoc, trauma. Fyzickému tělu, čili hmotnému obalu odpovídá sféra nevědomí. Nevědomí je to co je pro nás neznámé, skryté. V běžném bdělém vědomí s nevědomím nelze komunikovat. Proto je život samá nejistota. Události se objevují jakoby z ničeho nic, často překvapivě a naráz. Nevědomí tedy produkuje veškerou nejistotu lidského bytí. S tím souvisí skutečnost, že fyzické tělo podléhá stárnutí, smrti a následnému rozpadu. Tento proces je na hmotné úrovni neodvratný. Z toho důvodu je vše co se odehrává ve fyzičnu pomíjivé. Nevědomí tak de facto ukrývá náš osud po dobu od narození po fyzickou smrt. I tuto dimenzi bytí lze určitými technikami rozkrývat. Toto je nejtěžší práce.


2. PODVĚDOMÍ (city)

City a emoce již mají nehmotnou povahu. Na podnět buď reagujeme sympatií (přijetím), nebo antipatií (odmítnutím). V podstatě odpovídáme na specifické energetické vyzařování určitého objektu. Pro zjednodušení si můžeme uvést příklad barev. Někdo miluje žlutou a druhý žluté věci nenosí. Záleží jak daná věc zapadne do našeho osobního vzorce, zda se doplňkově hodí do našeho energetického vyzařování. Toto každý více méně cítí. Nad emoce se dá povznést indiferencí, nezaujetím stanoviska. Tato dovednost se dá cvičit a je o něco snazší, než průnik do nevědomí. Nicméně často dochází k potlačování emocí právě do nevědomí. Je to proto, neboť nemůžeme vždy dosáhnout vše co chceme. Nejvýrazněji se tato skutečnost projevuje v oblasti sexuality. Sexuální síla je nejmocnější energie známá vědomí běžnému člověku. Ona je životním motorem a základní motivací podvědomí posouvat se vpřed, stejně jako je pro uchování fyzického těla nezbytná potrava. Dalšími atributy této oblasti jsou představy (imaginace) a sny. V okultismu se to celé nazývá astrálním světem (tělem). Sexualita, emoce, představy a sny jsou komunikací s podvědomím (s tímto astrálním světem). Potlačené, neprožité a nezpracované čekají na svou příležitost právě v podvědomí. Tato oscilace se projevuje v různých náladách člověka a v zatíženosti mysli.


3. EGO (mysl)

Ego je nezbytný nástroj pro přežití lidského organismu. Díky tomu, že chceme něco pro sebe, přežíváme. Tuto oblast můžeme nazvat bojištěm života. Od narození se snažíme nějakým způsobem zajistit si existenci. Výchova, vzdělání, školy, práce, kariéra, společenské postavení a uplatnění spadají do této sféry. V podstatě se jedná o úroveň bdělého vědomí. Sem patří vše co se vztahuje úžeji k naší osobě. Na co myslíme. Co chceme. Co je obsahem mentální psychologie. Koncepce reakcí na situaci útokem (agresí) a obranou (útěkem). Sem putují podněty jak z nevědomí (to co nám staví do cesty osud, uspokojování hmotných a základních biologických potřeb), tak z podvědomí. Především uplatňování citových a sexuálních požadavků, vyhledávání partnera. Nadstavbou se stává snaha dosáhnout určité sociální postavení buď prostřednictvím pracovní kariéry, nebo jiného společenského uplatnění (např. ve sféře zájmů, hobby, politiky, umění, sportu atd.). Souhrnem se dá říci, že projevem ega je běžný praktický život odděleného individua, které vystupuje samo za sebe. V temperamentech, zvycích, myšlení a paměti odpovídá tomu, co se v ezoterice nazývá éterické tělo.


4. JÁ (láska)

Já je centrem našeho bytí. Zde poznáváme sami sebe ve své podstatě a tím jsme schopni přesáhnout individuální omezení ega a ztotožnit se s nadosobními zájmy. V této dimenzi prožíváme nesobeckou lásku, zde hledáme soulad a harmonii. Do někoho se zamilujeme na základě vnějších znaků a osobních sympatií, ale toužíme s ním prožít hlubší spojení až splynutí. Tak zušlechťujeme pohlavní pud, který patří do druhé vrstvy na výraz čisté lásky. Zatímco ego chce jen brát, vlastnit, láska pouze nabízí a dává. V protipólu k lásce nalézáme strach. Strach oslabuje nebo přímo znemožňuje nezištně milovat. Máme fobii z nějaké menšiny, nebo nějakého jevu proto proti němu vystupujeme. Stejně tak nás omezuje nenávist, závist, žárlivost, pochybnosti. Pojetí „Já“ vyjadřuje náš vztah nejen k naší osobě samotné, nýbrž zároveň k tomu co přesahuje naší individualitu. Tedy k partnerovy, rodině, společnosti, národu, a také k přírodě a jejím součástem, tedy k živočichům, rostlinám a nerostům. Konečně k celé planetě a kosmu. Zde tudíž uplatňujeme nesobecké zájmy např. z oblasti altruismu, environmentálních postojů, tolerance k odlišným skupinám. Stáváme se kosmopolitní, otevření, svobodní.


5. INSPIRACE (vyjádření)

Inspirace tvoří soubor našich nadání, schopností a talentů. Když je prezentujeme, profilujeme se jimi, ty se potom projevují ve všech dimenzích společenského soužití. Inspiraci z nejvyšších zdrojů čerpají géniové, kteří se manifestují prostřednictvím velkých uměleckých děl, nebo zásadními vědeckými objevy. Tím významným způsobem urychlují a určují společenský pokrok. Pro ideální fungování lidského soužití je zásadní, aby každý člověk přispíval celku tím, na co se ve své podstatě nejvíce hodí. Je tedy důležité, aby dobře rozpoznal svoje talenty a schopnosti a také aby je společnost uměla využít. A je jedno jestli se jedná o manuální, intelektuální, nebo duchovní působení. Zjednodušeně řečeno, nevhodná dělba práce, kdy leckdo se nehodí pro to co dělá a není přijímán takový jaký je, vytváří značnou měrou společenský nesoulad. Inspirace tedy zásadně definuje tvořivost. Buď se vychází z toho co je již známé, nebo vznikají zcela nové originální skutečnosti.


6. INTUICE (vedení)

Intuici můžeme ztotožnit s vnitřním vedením, s vnitřním hlasem, který nás provází úskalími života. Lze použít příměr jízdy autem. Známe li cíl a máme li navigaci či mapu, jedeme přímo do zamýšleného místa jak nejrychleji je to možné. Prostě víme. V opačném případě nás čeká tápání na každé křižovatce, kudy dál? Správné naslouchání vnitřnímu hlasu je důležitá dovednost a musíme se tomu učit. Na každém rozcestí života si z nabízených možností můžeme vybrat pouze jednu a tím směrem se v daný okamžik vydat. A zde se ujímá role intuice. Díky ní vybíráme tu možnost nejvhodnější pro nás. Tím je dané jaké zkušenosti na své pouti uděláme. Těmito zkušenostmi se pak učíme. Ti odvážnější volí přímý výstup k vrcholu, ale namáhavější a nebezpečnější. Druzí si užívají více latergie. Ten, kdo se pokud možno oprostí od emocí, vášní, sobeckosti a přiměřeně využívá svých talentů, je více náchylný porozumět skutečnosti a více důvěřovat svému vnitřnímu hlasu. Tak dělá pevná rozhodnutí, neohlíží se zpět. Intuice je tak synonymem pro plnohodnotný vnitřní život.


7. INTELIGENCE (životní moudrost)

Životní moudrosti je dnes pohříchu málo. O málokom můžeme říci, že je moudrý, v pravém slova smyslu inteligentní. Inteligence znamená otevřenost a schopnost přijímat. Nahlížet vlastní život jakoby z nadhledu, odstupu, bez podléhání pomíjivosti, fixací na malichernosti a oslabení sebestředné sebelásky. Pro dosažení životní moudrosti nám nestačí pouhé praktické zkušenosti běžného lidského života, ani žádný dosažený stupeň intelektuálních vědomostí. Život musíme poznat z podstaty, zvenku i ze vnitř. V jeho celistvosti. Utkat se s polaritami, se světlem i temnotou a nic nevynechat. Projít všechny lekce pozemské pouti. Není zkratky. Inteligence je vyvrcholením ostatních šesti sfér lidského bytí.

Typologie člověka se většinou dělí na čtyři kategorie. Podle živlů ohně, země, vzduchu a vody tak dostaneme člověka ohnivého, zemního, vzdušného a vodního.

Ohnivý člověk je charakterizován akcí, činem, vznětlivostí a podnikavostí. Temperamentem bychom ho mohli přirovnat k cholerikovi.

Člověk zemní je zaměřený na praktickou stránku života. Je spolehlivý, stabilní, usilovný. V škále temperamentů jej přiřadíme k flegmatikovi.

Doménou vzdušného člověka je myšlení, novátorství, vynalézavost a práce se znalostí. Jeho silnou stránkou je logika. Odpovídá sangvinikovi.

Vodní člověk je zaměřený na city, empatii, intuici a iracionálno. Voda zastupuje vědomí. Vodní člověk je temperamentem melancholik.

Každý člověk je souborem těchto přírodních sil, přičemž zpravidla jedna je dominantní. Tak může každý tím, že si vybere jeden živel jako svůj hlavní určit základní povahu, energetický typ své osobnosti.

webmaster