přirozenějšího,
v životě člověka,
než meditace“
TVOŘIVOST
Tvořivost poskytuje člověku schopnost dosáhnout vrcholu vlastní cestou. Abychom byli skutečně tvořiví, nezbytně potřebujeme svobodu, převzít zodpovědnost za svůj vnitřní růst a naprosto se otevřít všemu, co existence poskytuje. Takže tvořivost v uměleckém smyslu je až druhotným jevem. Tvořivost ve skutečnosti znamená umění žít vlastní život naplňujícím objevným způsobem. Jedná se o schopnost vyslyšet sám sebe a tuto vnitřní skutečnost vyjádřit v souladu s vlastní povahovou přirozeností. Opravdová kreativita se tak rodí uvnitř na základě sestupu inspirace. To je nápad, vnuknutí. Další kroky k realizaci probíhají působením intuice. Intuice nás neodvratně a úspěšně vede k cíli. A celý akt, proces vznikání se musí stát meditací. Tedy něčím spontánním, bytostným.
Kreativní tak můžeme být v jakékoli oblasti lidské činnosti a v kterémkoli postavení, ať se právě zabýváme ruční prací, či využíváme intelekt, nebo provádíme duchovní praxi. Tvořivě lze vykonávat nejvšednější úkony každého dne, nebo si plnit své povinnosti v zaměstnání. Z každé lidské činnosti můžeme udělat meditaci. Být plně vědomí v tom co děláme právě nyní. Být tvořivý tak znamená být zároveň přítomný.
Psychologie rozlišuje dva druhy kreativity – subjektivní a objektivní. Člověk buď ze stávajících již známých skutečností jejich uspořádáním získá odlišnou kvalitu, nebo v druhém případě dá vzniknout něčemu zcela novému. Například dítě si hraje s kostkami a postaví v bytě na koberci dům nebo věž. Z pouhých kostek vzniklo něco co má nějaký účel, formu. Nicméně stavba má již svou předlohu v jiných domech nebo věžích, které někdo zbudoval. Subjektivní kreativita je tak přínosem především pro osobnost vlastního tvůrce jakým způsobem vidí a využívá svět, který již poznal. Objektivní kreativita přináší něco co ještě existence v projevené vnější formě nezná. Například Rafaelova Sixtinská madona je pouze jedna a vždycky tomu tak bude. Jakákoli napodobenina, byť sebedokonalejší, bude pouhou reprodukcí. Objektivní tvořivost tak člověku po sobě zanechává pouze dosud nepoznané hodnoty nebo díla, jež jsou nadstavbou stávající reality. Tento druh kreativity se může týkat jak neveřejných věcí, tak posunout dílem génia lidstvo z kulturního, nebo vědeckého hlediska dál. Bohužel známe i opačný aspekt tvořivosti, totiž pokud je zneužívána na ničivé účely. Například při vývoji zbraní.
Nicméně v úvodu již bylo řečeno, že rozeznáváme ještě jeden tedy třetí druh tvořivosti a to je tvořivost bytostná (existencionální). Ta souvisí se skutečností, že každá lidská bytost je jedinečná, každý lidský příběh je neopakovatelný a vůbec existence se vyžívá pouze v originálech. Nedělá kopie. Žádný kámen, rostlina, či živočich nemají svůj identický protějšek. Stejné výrobky najdeme pouze na výstupu pásu v továrně, ve sféře života pak možná v případě nepřirozeného klonu. Sériovost a stereotyp jsou tedy jen výdobytkem účelové činnosti člověka. Zatímco bytostná tvořivost rodící se z vnitřního sebeuvědomění je cestou k dokonalosti a naplnění.
to je
Pestrost
Kontrast
Gradace
Svoboda
Inspirace
Intuice
a
Meditace
Příroda čaruje
A vládne jemnou poezií
Mráz na sklo maluje
Rampouchy jako kordy tasí
Ledové zrcadlo
Slečinkám laním řekne, jak jsou krásné
Jak se to jen stalo?
To zima v kapky perly vdechne
A z jara sluneční
Šíp první míří na tu křehkost
Probudí ty, co sní
A ve smích změní chladnou vážnost
Voňavky nektarů
Kvetoucích rostlin smysly zmámí
To všechno ke zdaru
Života, smrti - jak se mění
A stuhy potůčků se spojí
A předvedou sílu
Na jejich soutoku
Kdo vidí – spatří mořskou vílu
Léto je období
Kdy staří mladé lekcím učí
Zdarem se pochlubí
Neúspěch pyšné krutě mučí
Podzim je čas cesty
Odletí, než se listí zbarví
Plody ve zralosti
Svou vahou větve skoro znaví
Vítr co kadeřník
Upraví vlasy módním stylem
Zručný je výtvarník
Leč krátce chlubí se svým dílem
Příroda čaruje
Zázraky daruje
Tomu kdo oči má
Tomu kdo srdce má
Ale i slepému
Svou vlastní řečí hovoří ke každému
