Luknapi.jpg
www.luknapi.cz

Mgr. Lukáš Hálek


Duchovní praxe, celistvá osobnost, nauky růstu vědomí

„Není nic
přirozenějšího,
v životě člověka,
než meditace“
Luk_medituje.jpg
„Boha vzívající
Rebel – Had –
vyzívající
Bohém – Sebe
vyslyšící
Básník – Rýmy
vytvářící
Mudrc – Perly
dávající“
Kolaz.jpg

ČERSTVÉ

Poselstvi_2024.jpg

KURZ MEDITACE:

Ramecek_Cerstve.gif
Pohled_z_Kostalova.jpg

ETIKA KORONAVIRU

Vezmeme-li v úvahu, že smysl pozemské pouti člověka je dosažení úplné seberealizace, tedy toho co se jinak nazývá osvícení, nebo nirvána, potom musíme připustit, že cokoli prožíváme a to buď subjektivně, nebo objektivně, je přípravou na tento stav. To znamená, že se okolnostmi, které nás provázejí na životní pouti, učíme. Podle toho můžeme odvodit jaký má vlastně celosvětová pandemie COVID-19 smysl ve vztahu k zduchovnění lidstva. Z mého pohledu je to signál existence. Ta nám touto formou ukládá přehodnotit přístup ve všech odvětvích společnosti, kterých se bezprostředně dotýká a jež nějakým způsobem omezila. Jsou to ty oblasti života, kde se člověk zcela vymkl vlastní přirozenosti.


Je velmi pravděpodobné, že původcem viru, ačkoliv tomu nemusí být nutně primárně, jsou zvířata, spíše tedy podmínky jejich chování, zabíjení a konzumace. Podle nauky přírodních národů Severní Ameriky, nemoci pocházejí ze živočichů, zatímco rostliny jsou naši pomocníci ve výživě a léčení. Takže za klíčovou příčinu šíření koronaviru považuji neetickou konzumaci masa a brutální způsoby zacházení se zvířaty s tím spojené. A to celosvětově. Jistě, všichni obyvatelé planety nemají podmínky pro vegetariánství, nicméně přísun masa na jídelníček např. Evropanů, Američanů, Číňanů, Japonců, Australanů atd. je naprosto neúměrný. Maso zpracující průmysl se zvrhl v holá jatka masakrování živých bytostí. Navíc již chov těchto ubohých tvorů před popravou je často mírně řečeno neohleduplný. Lidé dnes berou maso na talíři jako běžnou věc, na kterou mají samozřejmý nárok. Téměř nikdo se nezamýšlí nad procesem, jenž vede k dostupnosti masa v jídelníčku. Nebo jej bagatelizují. Rád bych upozornil, že takovéto zabíjení zvířat a jejich následné pojídání vytváří neblahou karmu pro všechny zainteresované. Již přírodní národy od nepaměti věděli, že při zabití zvířete pro obživu, se musí modlitbou, rituálem, nebo meditací vyvázat Duše zabitého tvora z hmotného těla. Jinak vznikají problémy. No a COVID-19 takovým problém je.


Další sféru života, kterou koronavirus zásadně poznamenal a omezil je společenský život. Vypadá to, že současný člověk se zcela ztratil sám sobě. Je převážně orientovaný na vnější svět, nezakotvený. Někdo to vyjádřil slovy: „Dnešní člověk se chová tak, jako by se chtěl ubavit k smrti“. Stažení se do soukromí díky pandemii nám může pomoci udělat si pořádek v sobě. Nahlédnout do svého nitra. Usebrat se. Objevit v samotě vlastního Ducha, své Já. Cvičit se v józe, meditaci, modlitbě, nebo věnovat větší pozornost intuici. Objevovat způsoby přírodní léčby a přirozeného posilování imunity. Prohlubovat tvořivý přístup k životu a trávení času. A to jak v soukromí rozvíjením vlastních talentů, tak po pracovní stránce osvojováním si spektra rozličných dovedností a zručnosti. Do přírody lze chodit. Čili vhodný je i návrat k přírodě. Pobýt nějaký čas sdílením prostoru mezi stromy, u vody, v krajině. Jen tak se volně a zhluboka nadechnout. Uvědomit si, že celý ten zábavní průmysl není vlastně tak úplně potřeba. Je to něco co nás zcela odvádí od podstaty věci. Od nás samých.


Koronavirus rovněž ochromil konzumní šílenství. Kde většina žije pod heslem „Chci víc!“. Zastavují se výroby, je omezená doprava, města nejsou přeplněná lidmi a nikdo netrčí v nekonečných zácpách. Lidé se nepřesunují ze země do země, z kontinentu na kontinent. Lodě nevyplují, letadla nevzlétnou. Řeknu vám, planetě Zemi se ulevilo. Daří se jí chvíli lépe. Má právo na odpočinek a regeneraci. Měli bychom si z toho vzít ponaučení a pro příště méně konzumovat, méně fyzicky cestovat a migrovat, méně vyrábět, snížit svoje nároky. A v neposlední řadě ukončit drancování přírodních zdrojů a ničení přirozených biotopů. Prostě odmítnout jakoukoli spotřebu, která není nezbytná pro důstojný život. Brát si jenom tolik, abychom uspokojili základní biologické potřeby, zachovali výrobní a pracovní prostředky a ponechali si možnost vyjádřit vlastní tvořivost a estetické vnímání. Omezit aroganci sobectví v pojetí vlastnictví a oslabit důležitost malého odděleného já. Tím vytvořit více harmonie a souladu s okolím, planetou, Celkem. S tím úzce souvisí fakt, že školy a některé instituce zůstaly zavřené. I to ukazuje, že je velmi vhodné přehodnotit vzdělávací systémy. Školy zjevně zcela neslouží praktické stránce života, jak by měly. Výchovně vzdělávací soustava produkuje pouze kulturně průměrné lidstvo, které není sto žít v souladu s přírodou ani se sebou samým. Chtít více máme prvořadě v oblasti vědomí.


Poslední idea je zcela zásadní – v meditativní více méně vegetariánské společnosti by se žádný COVID-19 neobjevil. Není to možné. Tato vysoce nakažlivá infekce, ať je její původ přírodní, či výsledkem laboratorního testování, je odpovědí na chování dnešního člověka na hostitelské planetě Zemi. Tedy na chování každého z nás! Společenství lidí již dlouho vnímá výzvy od přírodních národů, mayských věšteb spojených s přelomem věku v roce 2012, jogínů a mystiků, ale také od vědců – biologů, sociologů, fyziků ale i čestných politiků a lidí veřejné sféry k změně v přístupu k nastolení životní rovnováhy. Nicméně až dosud jsme je všechny, až na podivné regulace Evropské unie a poblázněná tažení jednotlivců apod. neakceptovali. Pandemie koronaviru nám dává možnost konečně tyto výzvy brát vážně. V opačném případě se obávám, že COVID-19 nebude zdaleka poslední lekcí ve velké škole života. Těžké zkoušky se budou opakovat tak dlouho, dokud individuálně nepochopíme, že jsme součástí Celku, kde jedno ovlivňuje další a je nezastupitelné. Jak se zpívá v mé písni Orel:


„…V útrobách jeho
Může žít každý, kdo celku přispívá
Vypudí toho
Kdo tento zákon neměnný nectívá…“

Potřebu změny tak vidím především ve výživě, v uvědomělém vegetariánství, v obrácení pozornosti z vnějšku do sebe, do svého nitra a v zásadním snížení nároků v oblasti konzumu. K tomu může nejlépe přispět metoda meditace.