přirozenějšího,
v životě člověka,
než meditace“
Mužiček ve fraku
Mužíček s cylindrem
Hraje nám na flétnu
S líbezným cynizmem
Vábí nás, láká nás
Ovládá, klame
Ztěží pak vidíme
Sami si lžeme
Představa ráje jsou
Překrásné ženy
a mužové
Každý z nich neoděn
Bezchybné partie
tělové
Nápojů co hrdlo ráčí
Hojnosti jídel
Nabírat jen stačí
V přepychu bohatých
sídel
Touhy, lži, touhy, lži,
touhy, lži, touhy, lži
Vzdušné zámky
Zázraky
Tisíc věží
Zlaťáky
Výběr jídel
Nápojů
Přepych sídel
Postrojů
Já miluji svoji cestu
Pro mé tělo je trnitá
a svízelná
Já miluji svoji cestu
Pro mou duši je
úsměvná a posvátná
A Bůh je tím kým
jsem já
Mužíček ve fraku
Představy o ráji
Projekce myšlenek
Z tužeb se skládají
Jsou slepí, nebo co?
Nevidí, či sní?
Kdo zemře ten se
narodí
Dřít bude na svoje sny
Dřít bude na svoje sny
Spřátel se s mužíčkem
A v sobě vytvoř ráj
Na flétnu upřímnost
Jen ryzí píseň hraj
Kdo zemře ten se
narodí
Prohlédne své sny
Kdo zemře ten se
narodí
Zemi tím splatí
prožité dny
Zemi tím splatí
prožité dny
ZA
Každý člověk zažil něco, co přesahuje racionální rovinu bytí. Přesto se jednalo o intenzivní reálnou zkušenost, která se nedá oddělit od běžného praktického života. Život je ve své celistvosti velmi složitý, nelze jej zjednodušeně, či zkratkovitě interpretovat. Má svou vnější a vnitřní dimenzi, dvě strany jedné mince. Logickým rozumem a vědou vysvětlujeme tu vnější pěti základními smysli vnímatelnou část. Mystika a jóga našla potěšení ve vnitřních vizích. V odhalování vnitřní skutečnosti. Tak tvoří věda a jóga (mystika) jeden doplňující se celek ve filozofii lidstva. Poloviční člověk tak přeceňuje buď vědu, rozum, logiku, mysl, intelekt. Nebo naopak zavrhuje fyzický život, jeho potřeby a součásti. Integrální člověk je otevřený, přijímající.
Mnohé děti popisují duchovní prožitky, pro které rodiče často nemají pochopení. V útlém dětství to mohou být vzpomínky na minulé životy, nebo i okultní jevy jako vystoupení z těla, setkání s krátce zemřelými prarodiči či jiné. Dospělí to mnohdy nesprávně přičítají bujné dětské fantazii. Těmto sdílením nepřikládají váhu a odmítají je. Tím u dětí vytěsňují iracionální život a zkušenosti často až do úplného potlačení. To je počátek chřadnutí lidských duší. Stejně tak jako se nedá žít bez jídla a vody, bez prózy, tak je nemožné žít bez lásky, poezie a iracionálna. Tedy věcí, které se rodí ze vnitř, spontánně, bezdůvodně.
Druhou stranou života je smrt. Smrt a život se nedají oddělit. Jdou spolu. Od okamžiku narození kráčíme v ústrety smrti a fyzická smrt je začátek neznámého. Moudrý člověk si je této reality plně vědom. Nevyhýbá se otázkám života a smrti. Akceptuje pravdu. Vychází z ní při hledání odpovědí na záhadu bytí. To co se nachází Za se tak stává běžnou součástí života. Vnější a vnitřní život nejsou odděleni, jsou sjednoceni TADY a TEĎ.
Karma je kontinuální jev. Osud je záležitost jednoho lidského života. Karma se týká Vesmíru, planety, národa, rasy. To označujeme pojmem makrokarma. Mikrokarma se vztahuje k osobnosti jednotlivce. Spouštěcím mechanizmem karmy u člověka jsou činy, myšlenky, emoce. U Vesmíru věčné Kolo Stvoření a jeho záměr. Karma není trest. Je to milost. Karma nám říká, co máme dělat, abychom se stali dokonalými, naplněnými, celistvými. Jsme li v nějaké oblasti nedostateční, neúplní, karmická lekce se stane školou této dovednosti. Síla karmy nás tak nakonec dovede na konec naší cesty a zajistí naplnění úkolu lidstva, planety, Vesmíru.
Okultní jevy a karma jsou projevy světa Za, které mají praktický dopad pro život s nímž tvoří nedílnou součást. Snažme se těmto kvalitám porozumět a přijměme je jako součást hry zvané život a smrt.
