Luknapi.jpg
www.luknapi.cz

Mgr. Lukáš Hálek


Duchovní praxe, celistvá osobnost, nauky růstu vědomí

„Není nic
přirozenějšího,
v životě člověka,
než meditace“
Egypt - Part V -
 Úpadek - 2 Odkaz

Řeka Nil jak nit vine
  svůj tok
Už písek dávno
  promývá
Leč pohlédni a zpomal
  zde krok
S každou říší to tak
  bývá

Má svůj vzestup
 a vrchol a má svůj pád
To když vyčerpá se co
  v svět měla dát Dynastie vládců
  vystřídá
Kdo za sebe je teď
  poskládá?
Kdo s fragmenty
  útržků si dnes bude
  hrát?
Jaká síla přinutí ho
  všechno znát?
Jak švábi se vlečou
  objevy
Mezi mnoha léty
  prodlevy
Co v staré říši, nové,
  co dnešní stát?
Co Dolní Egypt, Horní,
  co přehled dat?
Jaký dějin proud se
  odkrývá?
A čím lidem v růstu
  přispívá?

Řeka Nil jak nit vine
  svůj tok
Už písek dávno
  promývá
Leč pohlédni a zpomal
  zde krok
Co nad časem tu
  doznívá

Že král byl velký farao
Potomek božích
  bytostí
Zhotovil k zdaru své
  dílo
A to každý z nás teď
  dědí

Navštiv Egypt
Vydej se tam
Ten dnešní, příští,
  minulý
Né ten ze skript
Jež plodí klam
Svět slupky příliš
  strnulý
Staň se Egypťanem
             - Mystériem

SPOLEČNOST

Kulturní stupeň vývoje společnosti odpovídá obecné úrovni vědomí jejich členů. Vědomí tak zcela určuje evoluci lidstva. Z této skutečnosti potom vycházejí poměry jaké v konkrétní společnosti panují.

Je jasné, že demokracie disponuje o něco vyšším vědomím než totalita. Demokracie je otevřenější systém, lidé mají větší volnost pohybu a jsou méně omezováni. Jeden z nejvyšších kladů demokratického systému je svoboda slova. Svoboda slova umožňuje každému seznámit se s jakýmkoli názorem, postojem, ideou či naukou. A tak dle vlastního uvážení potom prakticky rozvíjet svou osobnost. Rovněž tak následně otevřeně sdílet své získané zkušenosti.

Jeden politik řekl, že demokracie není dokonalý systém, ale že zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. Mýlí se! Současný model demokracie je pouze stávající nejpokročilejší společenský řád z těch, na jejichž základech jsou dnes nejrůznější společnosti postaveny. V budoucnu nás čekají lepší systémy a v minulosti zde byly rovněž takové, které v globálu zajistily větší blahobyt a lépe hájily zájmy všech. Jak bylo zmíněno, vše se odvíjí od vědomí. Dnes se nacházíme v době, kterou lze označit jako ekonomicko intelektuální etapu. Společnosti vládnou intelektuálové, netvořiví a málo talentovaní lidé, kteří nejsou schopni praktikovat meditaci. Tedy cíleně pracovat na svém vědomí, rozvíjet jej. Tak se za štěstí člověka téměř výlučně mylně považuje ekonomický profit. Zrodila se tak tzv. západní konzumní společnost. Nicméně různé krize ukazují, že ekonomika se není schopna sama o sebe postarat. Je jen součástí širšího kontextu sociálních složek a v žádném případě nefunguje nezávisle na nich. Jak poroste vědomí lidstva, bude se oslabovat jednostranné přeceňování ekonomiky a jednotlivci se budou více zabývat podstatou bytí. Tento přechod od striktního materializmu k reálně prožívaným duchovním hodnotám se dá vysledovat i dnes. Hmatatelně ku příkladu v bývalých totalitách, které zaznamenali revolucemi skokový přechod k pokročilejší společnosti. Rozhodující zlepšení nastalo právě hlavně v oblasti lidských práv a svobod. Kde konkrétně svoboda projevu je úzce spjatá s kulturně duchovním vyspíváním lidstva. K rozvoji vědomí, zdánlivě paradoxně, napomáhá i dobrá ekonomická situace. Člověk, který vytváří přebytky, má následkem toho i volný čas a potenciál, který může věnovat osobnímu rozvoji. Je pouze na něm jestli to bude z oblasti fyzické, duševní, či duchovní. Nebo v propojenosti všech třech sfér. Hladový a unavený člověk bude více myslet na to, jak se zasytit, než aby se věnoval těm ušlechtilým lidským hodnotám, které stojí nad pouhým uspokojením základních lidských potřeb. Zkrátka zoufalý člověk neocení Sixtinskou madonu, ale přijde mu více vhod pecen chleba.

Jedno z úskalí dnešního systému je tzv. tržní hospodářství. Je to nástroj, kdy jsou ekonomicky aktivní nuceni vést konkurenční boj. To vytváří obecně nepřátelský stav. Základem nepřátelství je nenávist. Avšak člověk touží po lásce! Tak vzniká nepřekonatelný rozpor. Na jedné straně je vědomí lásky, jako nejvyšší lidské hodnoty. Každý chce prožívat lásku, každý ji hledá. Na druhé straně nás ekonomická situace staví v soupeření proti ostatním. Pokud se chceme uplatnit na trhu práce, musíme doslova zničit, předčít konkurenci. Tedy bližního svého. Tato skutečnost vytváří velký tlak na psychiku dnešního člověka a znamená rozdvojení osobnosti.

Lidstvo bude muset postupně přejít na hospodářský systém, jehož základem bude poskytování (spolupráce). Největším potěšením pro člověka nebude osobní zisk, ale skutečnost, že něco ze svého umu poskytl ostatním. Každý člověk se rodí s nějakým jedinečným talentem. V rámci prosperity celku je obdařen takovými vlastnostmi, kterými může být společnosti prospěšný ve své originalitě. Seberealizace v rámci kruhu se stane silnou osobní uspokojující hodnotou. Tím se vyhoví požadavku hospodářské prosperity pro zajištění výživy obyvatelstva, bezpečného bydlení a uspokojení kulturních zájmů. Z dostatku a z vnitřní potřeby harmonie se zrodí společnost sestávající z meditativních jedinců. Meditativní člověk tak mnohem vyšší měrou bude schopen naplnit lidství. V hospodářství půjde cestou ohromující invence, bude praktický a ohleduplný k životnímu prostředí. Do politické sféry vnese tolik potřebnou morálku, především snížením svých sobeckých nároků posílením altruistického myšlení. Velký krok vpřed se udělá v kultuře. Umění se zbaví bezbřehé povrchnosti, přestane být pouhým ventilem emocí. Umělec bude opět ten, kdo na základě znalosti hlubší reality dá formu nesdělitelnému. Spojí vnitřní a vnější svět tak, jako tomu bylo např. u starých mistrů, nebo tvůrců starověku. Výchovný systém bude vycházet z přirozené podstaty člověka, každému tak umožní být jak sociálně prospěšný tak uskutečnit vlastní vědomý růst. Všechny složky společnosti se budou doplňovat ve vzájemné rovnováze.

Dnes se člověk nachází v procesu individuace. Stává se svrchovanou individualitou, která už není tolik součástí starých struktur. Národ, rodina, vlast přestávají být rozhodujícími pojmy. Díky dnešním možnostem mizí vzdálenosti, dochází k prolínání kultur, člověk nemusí celý život strávit na jednom místě. V budoucnu se tak dá očekávat, že odpadnou jednotlivé vlády, hranice, rozdělení. Planeta je jedna a lidstvo je také jedno. Ti, kteří takto vnímají svět mohou stvořit budoucí stále lepší společnost. Jde jenom o to jak rychle se lidstvo vypořádá s nepřátelskými postoji ega, s předsudky, neporozuměními a pocity oddělenosti.

webmaster