Luknapi.jpg
www.luknapi.cz

Mgr. Lukáš Hálek


Duchovní praxe, celistvá osobnost, nauky růstu vědomí

„Není nic
přirozenějšího,
v životě člověka,
než meditace“

VÝCHOVA

Výchovu je třeba zaměřit na celou osobnost člověka. Poskytnout tomu, koho vychováváme takové podmínky, aby mohl v průběhu života rozvíjet všechny stránky svojí osobnosti. Jak bylo řečeno, člověk se skládá ze sedmi vrstev, které dohromady tvoří celek. Vynecháním nějaké oblasti je výchova neúplná, nekompetentní. Výsledkem je jednostranná, nebo omezená lidská bytost. Postupujeme li ze zdola nahoru můžeme spatřit, že čím do vyšší sféry lidského bytí vstupujeme, tím je výchova obtížnější. Potom jednoznačně záleží na samotné osobnosti toho kdo vychovává. Z jaké úrovně vědomí je schopen výchovně působit.


Výchovný proces zahrnuje tyto oblasti:

1. fyzické tělo

2. city

3. intelekt

4. jáství

5. morálka a estetika

6. sebevýchova

7. duchovno


1. Rozhodující pro rozvoj fyzického těla je věk zhruba do 7 let lidského života. Dítě je zcela závislé na dospělých a to po všech stránkách. Pro růst organismu je zvláště důležitá kvalita výživy (kojení), pohybové aktivity a vytváření správných návyků spjatých právě s fungováním těla (jídlo, vylučování, defekace, ale i např. správné držení těla, rovné sezení, vhodná obuv apod.). Dítě se v prvních letech života učí především nápodobou, kopíruje co je správné od svých výchovných vzorů. Zde proto musíme jít dítěti především správným příkladem. Nemít rozpor mezi myšlením, slovy a činy. Nevhodná je abstraktní argumentace a strohé příkazy. Naopak komunikaci vedeme v konkrétní a názorné rovině. Pro dítě je v útlém věku typický silný pátrací pud. Je upřímně a bezprostředně zaujaté vším možným, nové věci rádo poznává všemi smysly. Předměty různě zkoumá, ohmatává, ochutnává, podrobuje zkouškám. Myšlení dítěte má převážně obrazný charakter. Tím se jeho pojetí světa značně liší od dospělých.

2. Citová výchova je velmi odvislá na přístupu rodičů a okolí, které se podílí na výchově. Obecně výchova by neměla být ani rozmazlující, ani strohá, ale přiměřeně citově vřelá s jasným vymezením rolí ve směrech rodič (vychovávající) – dítě. Přílišná benevolence a volnomyšlenkářská výchova dělá z dětí tyrany a bezohledné egoisty. Naproti tomu úzkostliví rodiče budou mít zase ustrašeného málo průbojného potomka, který obtížně překonává úskalí života a má potíže zvládat překážky. Citová výchova má tři fáze. Samotné dětství, kdy je rozhodující emocionální klima rodiny a emocionální vyspělost dospělých, které dítě ovlivňují. Pubertální, charakteristické dosažením pohlavní zralosti, nárůstem sexuality spjatým se zájmem o opačné pohlaví a případným vstupem do milostného života. V pubertě je rovněž zahájen proces osamostatňování od světa autorit. A konečně čas do dosažení dospělosti (období adolescence). Tehdy je důležité na mládež působit podle principu otevřenosti a nepředpojatosti a to tak, aby se učila samostatnému úsudku na základě osobního citu. Vypěstovat v mladém člověku schopnost činit pevná životní rozhodnutí a individuální selekci z nabízených možností na bázi celkové a všesměrné obeznámenosti s historickými i současnými kulturními proudy a poznatky. Citová výchova přímo působí na astrální tělo, které do 21. let věku strukturálně dokončuje vývoj.

3. Pro rozvoj intelektu je důležité dostatečně podnětné prostředí, v kterém dítě vyrůstá. Přičemž není ani tak stěžejní kvantita, jako kvalita podnětů. Stejně tak přirozeně jako se dítě učí mateřský jazyk, tak přirozeně se může učit cokoli jiného. Další jazyky, matematiku, hru na hudební nástroj, jógu. Prostředí chudé na podněty vytváří chudý intelekt, nehodnotné podněty povrchní osobnost a obrovské množství různorodých nepodstatných podnětů roztěkanou osobnost. Zde kromě vlivu rodičů a ranného okolí, které se spolupodílí na výchově, svou silnou roli sehrává i školní prostředí, tedy vzdělávací systém a poměry ve společnosti obecně. Rozvoj intelektu můžeme zasadit do věkové etapy od 7 do 14 let věku a souvisí se zapojením éterického těla. V tomto čase člověk nejsnáze posiluje své rozumové schopnosti, paměť zvyšuje svou kapacitu, postupně se přidávají různé typy myšlení (slovně verbální a logické, později i abstraktní) a zvyšují svůj podíl na úkor původního obrazného. Získávají se rozhodující vědomé návyky a upevňuje hodnotový systém. Proto by v tomto období měly na dítě působit vhodné autority, silné osobnosti s kladnými morálními postoji a vyspělým duchem projevující se jistým životním zanícením.

4. Po 21 roce věku nastává čas pro poznání svého „Já“. Učíme se chápat své místo na planetě, porozumět svému postavení uvnitř kruhu. To přináší jisté zakotvení, kdy smyslem se stává identické bytí lidského jedince. Dalo by se říci, že tento stav určuje vztah člověka k sobě samému i ke společnosti a jeho postavení v ní. Ten, kdo je silněji zakotven ve svém „Já“ si i zachovává takovou ryzost charakteru, že může být prospěšný ostatním. Zatímco člověk typický malým „já“ trpí takovými nešvary jako jsou komplexy méněcennosti a z toho pramenící chorobné přeceňování peněz a majetku, je zatížen různými touhami a záměnou lásky za sexualitu, či nezdravými ambicemi společenského života. Nebo slouží jiným náhražkám, jako jsou různé závislosti, fobie, workoholismus, případně je stižen jinými patologickými jevy. Zde hodně záleží na tom, zda jedinec vyrůstal v prostředí lásky, jak byl člověk v procesu výchovy bezpodmínečně přijímán, zdali se těšil přiměřené úctě rodičů a autorit a do jaké míry byl podporován v samostatné pátrací činnosti a poznávacím procesu. Sebepřijetí také ovlivňuje přístup k učení návykům čistoty a defekace a v neposlední řadě sexuální výchova (reakce dospělých na dětskou autoerotiku, pojetí přirozené nahoty, otevřenost v sexuálních otázkách apod.).

5. Dalším atributem výchovy je přijetí morálně estetických hodnot. Zjednodušeně řečeno se jedná o zpětnou vazbu svědomím. Funkce svědomí nám propůjčuje schopnost posuzovat co je správné, prospěšné a co nikoli. Úsudek může být ovlivněn společenskými poměry, způsobem výchovy, tendencí vzdělání, či obecně přijímaným míněním. Nicméně v konečném důsledku je za své myšlení a činy zodpovědný každý sám. Proto svědomí a zpětná vazba člověka vytváří nadstavbu právních pořádků a společenských obyčejů. Je morálním kritériem každé lidské bytosti, propůjčuje jí svobodu, ale zároveň nezřídka vytváří požadavek osobní odvahy. Kulturní stupeň vyspělosti společnosti obecně určuje morálku společnosti. Lidé s nejvyšším morálním kreditem pak posunují společnost dál. Každý, podle toho jak nakládá s obdrženými talenty a příležitostmi po sobě zanechává nějaký odkaz, otisk odpovídající jeho způsobu života. V plnění životní role tak ovlivňuje okolí. Oblast estetiky je navíc závislá na jistém citu, je silně individuální. Řídí se vkusem každého z nás. Ve výchově je proto důležité nechat působit na bytosti hodnotná díla pravých Mistrů – géniů oboru. A předně v průběhu školní docházky zařadit výchovu uměním. Nevyčerpatelným zdrojem harmonie je rovněž původní příroda, případně člověkem citlivě ovlivněná krajina.

6. Člověk jako jediný druh může aktivně a všesměrně vylepšovat svojí osobnost. V dospělosti má smysl hlavně uvědomělá sebevýchova, čili práce na sobě. Požadavek všestrannosti splňuje např. jóga. Toto je také velmi úspěšná cesta jak účinně napravit nedostatky a tzv. chyby předchozí výchovy, nebo zásadně změnit poměry svého dosavadního způsobu života. Jógová cvičení ovlivňují kladně všechny články osobnosti člověka. Ásany pomáhají udržet tělo pružnější a omlazují jej. Práce s dechem umožňuje vypořádat se s rušivými emocemi, ničivými myšlenkami a škodlivými postoji. Praktikování jógy od dětství nesporně vede k odbourání tzv. civilizačních chorob. Odpadávají bolesti zad, které mají původ v nesprávném sezení a vadném držení těla. Správná cvičení rovněž podporují kardiovaskulární systém, vylepšují metabolismus, činnost jednotlivých orgánů a posilují imunitu. Jóga postupně vylaďuje vztah mezi fyzickým tělem a ostatními články člověka. Působením na éterické tělo se mohou odstraňit různé nekorigované třesy končetin, bezděčné pohyby a tiky, lze předejít Parkinsonově nemoci a zastavit výpadky paměti, či Alzheimerovu chorobu. Pomocí jógy si lze správně nastavit životosprávu. Vypořádat se s konzumací drog a dodržovat princip nenásilí (vegetariánství). Všeobecná jógová praxe má i značně kladný společenský dopad. Vylepšuje oblast vztahů, naplňuje myšlenky solidarity s potřebnými a nastoluje toleranci mezi různými skupinami a vrstvami společnosti. Ať už z pohledu kulturních, společenských, rasových či věkových nerovností. Jóga sama o sobě zušlechťuje lidskou bytost ze samotné její podstaty. Následkem čehož morálka a estetika přestávají být předmětem prázdných hesel, ale přirozenou součástí způsobu života. V neposlední řadě je nástrojem moudrosti, sebepoznání a pravdy o sobě a světě. Systém jógy tak v souhrnu umožňuje každému individuální progres, posilovat klady a transformovat zápory svojí povahy až do úplné krystalizace. Porozuměním této výzvy se člověk stává odpovědným za svůj přerod ve vyšší lepší bytost. Vhodnými doplňky jsou sport, práce, tvůrčí a umělecká činnost, hra na hudební nástroj, další vzdělávání apod.

7. Nejvyšší formu výchovy poskytují osvícení jógini a mystikové, případně pravé nauky. Tento druh výchovy se nazývá duchovní cesta. Jejím smyslem je dovést člověka kultivací vědomí k jeho hlavnímu poslání, úplnému sebepoznání. Pravá duchovní praxe má dva znaky. První je důležitost samotné cesty, adept si svůj pokrok musí odpracovat sám. Druhý aspekt je pociťování výsledků praxe. To znamená, že člověk si je vědom poměrného zlepšení své osobnosti v porovnání za nějaký časový úsek. Samotná víra v něco nestačí, rozhodující je autentické poznání. Mistr je průvodcem a nauka návodem, duchovní proces a samotná praxe závisí na přístupu aspiranta a rovněž prozřetelnosti.

Duchovní výchovu nejsnáze navodíme takto:
- početí nového života vyplyne z hlubokého láskyplného intimního spojení partnerů, pohlavní akt se stane meditací
- muž určitý čas před početím zachovává pohlavní zdrženlivost, tím si zajistí silné semeno
- v období těhotenství se žena vyhýbá přijímání toxických a návykových látek, žije v čistotě fyzické i duševní
- dítě se narodí do rodiny, kde má své místo meditace a duchovní praxe, prostředí lásky a vzájemné úcty
- dítě je pokud možno dostatečně dlouho kojeno s citovou vřelostí matky
- součástí školského systému od školek, ale nejméně od přípravek (poslední rok před zahájením povinné školní docházky) je jóga pro děti


Dodržením těchto podmínek snáze přitáhneme do těl nadprůměrné duše.

Láska

Tak jako křídla ptáky
 do dálek unáší
Tak jenom láska lidské
 bytosti povznáší
Vědět jen jak
 a kdy co dát
Provést tu práci
 tohle znát
Láska je Bůh, život
 sám a smích

Tak jako déšť nánosy
 nečistot odnáší
Tak jenom smích nás
 lidské bytosti rozzáří
Úsměv svůj můžeš
 vždycky dát
Víš kolik tě
  to bude stát
Láska je smích, život
 sám a Bůh

Já chtěl bych zase
  řekou být
A plnou náruč
 vody mít
Nejkratší cestou
 k moři jít
Do něho jedenkrát
 a navždy vstoupit
A už jej nikdy víc
  pak neopustit
Chyby v poznání

Dnešní vzdělávací systém je zatížen množstvím omylů
a nepřesností. Tato skutečnost zasahuje prakticky všechny obory, nejmarkantněji se týká humanitních věd, případně poznání člověka samotného. Měli bychom pečlivě rozlišovat mezi pravdivým poznáním a teoriemi, neřkuli hypotézami. Možnosti člověka jsou však obvykle omezené. Tak co si počít? Realita je vždy živoucí, člověka se dotýká buď niterně, nebo objektivně.
Má praktický dopad, to znamená lze jí použít v praxi. A abychom se něco dozvěděli musíme být maximálně otevření, nepředpojatí.
Poznání
a znalost


Jsou dva druhy poznatků, které můžeme obdržet. Jedny jsou přijímané zvenčí, ty zprostředkované rodiči, učiteli, médii apod. Tyto znalosti nám v podstatě nepatří, jsou nám dočasně zapůjčeny. Podléhají zapomínání a smrtí je ztratíme všechny. Naproti tomu poznání získané zevnitř, z meditace zůstává naší součástí navždycky. Nelze o ně přijít. Stávají se podstatou naší osobnosti. To je rozdíl mezi znalostmi a vnitřním poznáním. Znalosti jsou dobré pro fungování ve společnosti. Zatímco vědomosti pocházející ze sebepoznání jsou jádrem naší osobnosti. Diky nim oddělujeme zrno od plev.
webmaster